Rok 2010 již započal, jak jsem již v minulé kapitole předeslal, těsně po Novém roce v posilovně Veslařského oddílu ve Štětí. Na první schůzce Pavel Č. stručně shrnul uplynulou úspěšnou sezónu, připomněl náš cíl – umístění mezi 10ti nejlepšími posádkami v rámci GP. Seznámil nás s pravidly, které asociace pro nadcházející sezónu připravila. Garantované vytýčení tratě, pevné starty a jiné přísliby jsme od počátku brali s rezervou. Zajímavější byl pricip hodnocení. Bodové hodnocení a pravidla pro účast (zákaz účasti závodníků z Českého poháru) zůstala zachována. Rozdíl proti loňskému ročníku spočíval ve větším počtu závodů. Počítalo se 5 nejlepších dosažených výsledků. Nejlepších 30 posádek se pak mělo sejít v Račicích, kde se měly utkat s posádkami ČP. K dosaženým 5ti výsledkům pak měly být připočteny výsledky dosažené na 200 metrů a kilometru, čímž mělo vzniknout konečné pořadí. Bylo vypsáno 7 lokalit v každé divizi (české a moravské). V rámci každého z těchto 14ti závodů měly posádky GP soutěžit jak na tradiční trati 200 metrů, tak nově i na trati 1 kilometru. Pak proběhla malá módní přehlídka, kdy nám Pavel Č. v roli modela předvedl nový dres v němž jsme měli bojovat v nadcházející sezóně. Dresy byly bílo- červené, s logem draka na zádech.
Na závodech jsme díky nim a naší orgaizovaností brzo získali přezdívku „sborná“. Také nám byla přidělena pádla, která jsme tak obdivovali na závodech nedávno proběhlého mistrovství světa. Proti plastovým, na něž jsme byli zvyklí, byla nová pádla výrazně lehčí. A už jen pocit, že
Na závěr představil nováčky týmu papíráků. Stali se jimi Zbyněk V., František V., Pavla K. a Zbyněk Š.. A nutno konstatovat, že to byly skutečné posily a vyjma Fandy se všichni jmenovaní stali oporou posádky a podíleli se na dosaženém výsledku. Zbyněk V. byl též nováčkem ve firmě, kam nastoupil ihned po škole. Druhý Zbyněk – Š. byl již dragonským bardem. Byl členem posádky Vlčárenských Bizonů. Poslední posilou byla Pavla K.. Její příchod do posádky byl asi nejostýchavější. Podle vlastních slov žila v domnění, že dračí lodě jezdí jenom „papaláši nebo nabušenci“, což rozhodně byla jednou z hlášek sezóny. Nakonec se právě Pavla ukázala jako nejčastější účastnicí závodů a v rámci GP odjezdila nejvíce jízd. Zimní příprava byla směřována k nárůstu síly. Počátkem dubna jsme se pak přesunuli na Labe v blízkosti klubovny VK Štětí. Právě zde se měl konat první závod O pohár města Štětí jako náhrada za úvodní závod v Račicích avizovaný v původní termínové listině. Jelikož závod na Labi neumožňoval regulérní závod na 200 metrů, mělo se závodit pouze na kilometrové trati. Tomu bylo přizpůsobeno těch málo tréninků na vodě, které nás čekaly. Trénovaly se převážně otáčky, protože bylo jasné, že právě ty budou na prudce tekoucím Labi klíčové pro dosažení úspěchu. Labe jsme tak měli naježděné od Počeplic až k rybárně ve Štětí. Netrpělivě jsme tak očekávali premiérový závod na skutečně domácí půdě…
V roce 2010 tým Pavlových draků již byl silně stabilizován a hlavní kostru tvořila sestava z minulého úspěšného ročníku. Za posádku Pavlových draků aspoň v jednom závodě startovalo z těchto opor: Michal K., Jindra K., Vlasta Č., David P., Jura K., Radek J., Aleš R., Pavel Č. ml.,Vláďa J., Pavel M. spolu s Davidem a Tomášem, Tomáš K., Pepa Č. a jeho syn Pepa Č. ml., Petr N., Honza K., Aleš M., Luboš H., Venca Š., Míša Č., Pavel B., Zbyněk V., Zbyněk Š. a Jirka F.. Co se dámské části posádky týče tak naši loď zkrášlovaly Martina B., Hanka R., Pavlína K., Veronika P., Pavla K., Anička Č.. Na bubnu kralovala Bára Ř., kterou střídala Monika Š., Celkem se tedy bojů v roce 2010 zúčastnilo 32 draků a dračic.
Na jednom z tréninků nám bohužel Pavel Č. oznámil, že trpí vážnou nemocí. Nicméně jeho odhodlání bojovat, jeho nezlomný optimismus a to, že v žádném případě neomezoval svoji aktivitu kolem dračích lodí, bez níž nebyla šance, aby náš tým pokračoval a uspěl v dalším ročníku, znamenalo pro nás ostatní závazek bojovat v lodi nejen za ostatní členy posádky, nejen za firmu, ale hlavně a jedině za svého kouče. Protože když on chce bojovat my bojovat musíme. Nikdo nemusel nic vyřknout, ale každý to věděl proč v té lodi sedí a proč musí na trati ze sebe vydat vše.
V roce 2010 jsme se účastnili těchto závodů a obsadili jsme následující místa:
Štětí – 24.4.2010, 1km – 2.místo
Den Labe – Ústí nad Labem – 8.5.2010, 200m – 2.místo
Lipno – 24.5.2010, 200m – 4.místo, 1km 5.místo
Dračí mistrovství Světa - Třeboň – 5.6.2010, 200m – 7.místo, 1km – 3.místo
19.6. 2010 – Závod dračích lodí v Pardubicích, 200m – 4.místo
Purkarec 3.7.2010, 200m – 2.místo, 1km – 4.místo
Pálava, 200m – 5.místo, 1km – 6.místo
Mácháč, 200m – 5.místo
Velké Dářko – 21.8.2010, 200m – 3.místo, 1km – 3místo
Račice – mistrovství ČR dračích lodí – velké finále 4.9.2010, 200m – 14.místo, když se odečetly posádky Českého Poháru, tak 9.místo, 1km – 10.místo
Po úspěšném zakončení sezóny Grand Prix 2010 nás čekaly ještě tři společenské a jedna sportovní událost. Tou první společenskou událostí byla svatba členky naší posádky Veroniky P., která měla 1. října změnit své příjmení na Z.. To že Veronika je dračicí celou duší, dokazovalo, že pozvala naší posádku na tuto životní událost. Bohužel většina naší posádky se nemohla zúčastnit, nicméně náš kouč Pavel Č. zajistil nejen dostatečný počet účastníků, ale společně s Čápem zorganizoval i dopravu dračí lodě. A jelikož se svatební oslava odehrávala v blízkosti mělnického koupaliště, byla součástí této oslavy i projížďka svatebčanů v čele s ženichem a nevěstou po hladině místního bazénu. Pavel Č. a Petr „Čáp“ Procházka pak jménem celé posádky popřáli novomanželům klidnou plavbu po vlnách manželství.
Druhou společenskou událostí bylo přizvání zástupců naší posádky na každoroční kongres Asociace dračích lodí 6.11. na Pálavu. Jednalo se důkaz ocenění kvality posádky Pavlových draků a jejího přínosu dračímu hnutí. Náš kouč se v čele výpravy zastupující naší posádku této víkendové akce zúčastnil. Přednesl kongresu naše návrhy na zlepšení úrovně závodů a poděkoval za nasazení členů asociace při pořádání soutěží dračích lodí. Vážnost, která je Pavlovi a celé posádce Pavlových draků věnována, dokazuje fakt, že jsme se mohli podílet na tvorbě pravidel nadcházejícího ročníku 2011, kdy se mají ve společné soutěži po vzoru velkého finále v Račicích utkávat jak posádky Grand Prix, tak profesionální posádky Českého poháru. Teprve budoucnost ukáže, jak byla tato společná práce přínosná.
Poslední společenskou událostí bylo konání druhého ročníku Dodračné – vyhodnocení celého ročníku 2010. Jako místo konání byla vybrána opět klubovna klubu veslařů proslulá svou pohostinností a skvělým zázemím díky péči pana K.. S výzdobou a přípravou pomohly převážně členky našeho oddílu. Když jsme se všichni 15. října sešli, bylo nutno dokázat, že Pavlovi draci mají sportovního ducha a tak byl na pořadu dne dračí dvojboj, který spočíval pochopitelně v jízdě na dračí lodi a následné soutěži v jízdě na koloběžkách.
Byly vytvořeny dva týmy, které se měly utkat mezi sebou. V případě remízy měl následovat souboj bubenic a kapitánek obou posádek v jízdě na veslařském trenažéru. Nutno dodat, že této rozhodující disciplíny nebylo třeba. Obě disciplíny vyhrál tým pod vedením Báry Ř.. Odměnou za vynikající sportovní výsledek pak byla šumivá odměna.
Po doplnění energie po vysilujícím sportovním výkonu nastala oficiální část programu, kdy celou akci poctil návštěvou generální ředitel papíren pan Jan Ž.. Po poděkování za úsilí, které draci a dračice věnují reprezentaci papíren a za cenné dosažené výsledky, ujal se společně s Čápem rozdílení medailí, které jsme obdrželi za vítězství v české divizi. Nutno přiznat, že to byl daleko důstojnější akt než pod račickou věží. Dalším bodem oficiálního programu bylo ocenění nejužitečnějších členů posádky, tj. členů, kteří získali nejlepší bodový průměr při své účasti na závodech. Mezi ně patřil Marcel D., Hanka R. a Aleš R.. Po této „recesistické“ kategorii pak přišla na řadu oficiální ocenění v kategorii nejlepší dráče, kde ocenění získal Míša Č., nejlepší drak nováček, kde zvítězil Zbyněk V.. Pak již přišly na řadu hlavní kategorie nejlepší dračice, kde zvítězila Martina B. a nejlepším drakem se stal po zásluze Michal K.. Naopak celá posádka pak poděkovala Čápovi za skvělou podporu a pomoc při tréninku a přípravě v průběhu celé sezóny. Bez jeho trpělivého přístupu by dozajista nebylo co slavit. Poslední ocenění pak převzal kouč Pavel Č.. Právě on se stal tím jediným nejlepším drakem. Ani těžká nemoc a ani soukromé problémy mu nezabránily v pečlivé přípravě, podpoře, starosti a koučování celé posádky. A to je největší důkaz dračího ducha, kdy jen pravého draka nezlomí žádná strázeň osudu a nesvede jej z dračí stezky. Pak již nastala zábava, která umožnila všem zúčastněným vzpomínat na závody minulého roku. Není divu, že konec druhé Dodračné byl až notně po půlnoci. Však také bylo co slavit.
Roudnice nad Labem – 23.10.2010
Týden po konání Dodračné jsme se sešli v Roudnici nad Labem. Právě zde asociace dračích lodí uspořádala poslední závod sezóny. Počasí, i když slunečné již bylo chladné. Inu podzim již vypukl naplno. Přesto se v naší posádce našlo dost odvážlivců, kteří se rozhodli zúčastnit se. Celou akci jsme skutečně pojali jako rozloučení s velmi úspěšnou sezónou a i proto nás na břeh doprovodili četní rodinní příslušníci. Dorazil jsem tentokrát jako jeden z posledních. Účast byla velmi chatrná. Bylo to dáno bezpochyby velmi pozdním termínem pro konání těchto závodů. Hlavní boje byly dobojovány a většina posádek již hleděla vstříc zimní přípravě. Navíc termín i místo konání se celkem rychle měnilo a nebylo asi v silách jiných posádek zareagovat. Na břehu Labe tak stálo pět (bez výjimky okolních) posádek. Samozřejmě nemohl chybět tým Předonína, bronzová posádky GP 2010, dále místní Sokolové, posádka Draků z Mnetěše a Yellow Submarine.
Víceméně na místě byla změněna propozice, že se pojede pouze 1 kilometr, ale závody byl rozšířen i o závod na 200 metrů. Pět lodí bylo rozděleno do dvou jízd. Z každé pak měl vítěz a druhý s lepším časem postoupit do boje o medailové pozice. V naší skupině nám byly soupeřem Draci z Mnetěše a posádka Yellow Submarine. V první jízdě se utkaly týmy Předonína a místních Sokolů. Tento boj byl celkem jednoznačný a nikdo nečekal jiný výsledek než jasný postup Předonína. A překvapení se nekonalo. Nyní museli Sokolové sledovat naší jízdu a zejména očekávat čas druhé týmu v pořadí. Po rozjetí jsme se seřadili na startu. Upřímně, ta jízda se nám nepovedla a byla jedna z nejhorších, které jsme toho roku předvedli. Posádka Draků z Mnetěše, zhusta doplněná bývalými členy posádky Předonína a 2JCP nám nedala šanci. Již v polovině trati bylo jasné, že na jejich loď nemáme. A museli jsme se notně ohánět, abychom uhájili druhé místo před dotíráním posádky ve žluto-černých dresech. Nakonec jsme se do cíle doslova dovlekli na druhém místě. Naštěstí náš čas byl lepší než čas roudnických Sokolů a tak naděje stále žila. Pojedeme finále proti Předonínu a dostaneme příležitost k reparátu proti Mnetěši. Tentokrát se nám jízda dařila výrazně lépe a světe div se, v půlce trati jsme dokonce lehce vedli, pak však obě konkurenční posádky zařadily vyšší rychlost a přehnali se kolem nás jako vítr a my se houpali jen na vlnách jdoucích od jejich lodí bezmocní jako gumové kachničky. Nálada byla pod psa. Samozřejmě, jak to při neúspěchu bývá obvyklé, začali někteří hledat objektivní příčinu ve všem možném.
Přišla poslední příležitost osladit si tento poslední závod sezóny. Kilometr nám přece vždycky šel. Tak proč ne. Osobně nevím proč ne, ale prostě ne. I když jsme se snažili dát do boje vše, co jsme mohli, asi i to bylo málo. Již po dojezdu do cíle bylo jasné, že loď Mnetěše, coby hlavní konkurent doplula s menší ztrátou, než s níž vyrážela do stíhání naší lodě. A tak snaha Michala K., který měl co dělat dojet posledních 200 metrů a po vystoupení na břeh se zhroutil do mokré trávy a napodobil Davida M.. Toho dne jsme zkrátka na Předonín ani na Mnetěš neměli. Jak by řekl optimista, byli jsme dvakrát třetí, jak by řekl pesimista, byli jsme dvakrát třetí od konce, jak by řekl opatrný dragon, dostalo se nám třech porážek od týmu, který jsme ještě nedávno poráželi my. A od Pardubic jsme v žádném z 5 přímých soubojů neuspěli. Jak se zdá, sezónu 2011 nám tým v černo-zelených dresech ještě hodně zkomplikuje.
Část posádky se po vyhlášení výsledku přesunula z Roudnice do Račic, kde v restauraci U ráčete proběhlo vyhlášení a skutečné zakončení sezóny 2010.
Sezóna 2010 byla definitivně za námi. Pro připomenutí malý přehled výsledků z minulého roku. V roce 2009 jsme se umístili na 12. místě a naším nejlepším umístěním bylo 5. místo z Prahy. V roce 2010 jsme skončili na 7. místě, kdy cíl byl stanoven umístit se do 10. místa. V průběhu sezóny jsme navštívili 10 lokalit, přičemž jsme k jejich návštěvě ujeli více než 2000 kilometrů. V těchto lokalitách jsme se zúčastnili 16ti závodů. V základní části GP jsme nikdy nejeli horší než finále A a získali jsme 2 druhá a tři třetí místa a tuto sbírku jsme doplnili druhým místem z Ústí.
Splnili jsme si tak to, co o čem jsme v loňském ročníku jenom snili. Snad jediné co nám stále chybí je získat v některém závodě prvenství a vytouženou zlatou medaili. Ale nejen úspěchy byla dlážděna naše cesta v roce 2010. Zejména poslední závody prokázaly rostoucí úroveň ostatních posádek (Plzeň, Mnetěš, KTK, Manneři, Brněnští draci) a jsou tak varovným prstem zdviženým jako varování před sebechválou a spánkem na bobkovém listu.
Všechny dosažené úspěchy dokazují pouze dva fakty. Posádka Pavlových draků je opravdová party lidí zapálených pro dragonboating, ochotná věnovat svůj čas, síly a nemalé finanční prostředky a bez této ochoty nelze uspět. Je to skupina sportovních nadšenců, jejichž cílem je společné překonávání překážek, společná radost nad dosaženými úspěchy, společná ochota snášet únavu a strázně počasí, společná snaha vítězit i společná schopnost přijmout porážku. Zkrátka posádka Pavlových draků nikdy nespí, připravuje se, aby si konečně splnila cíl a vystoupala až ke hvězdám…