„Do království přiletěl drak…“ tahle věta obvykle v pohádkách a bájích nevěstí nic dobrého. V onom roce 2006 to však pro oblast pod Řípem byla novinka, která vzbudila zvědavost a posléze i nadšení. Toho roku koncem léta oslovil guru dragonboatingu v Čechách Petr Čáp Procházka firmy a spolky v okolí Mekky veslařů a kanoistů – Račicích, jestli se nechtějí zúčastnit závodu dračích lodí na kanále.
Mezi oslovenými byl i Vláďa Č., zaměstnanec papíren ve Štětí. I přesto, a nebo právě proto, že tato nabídka byla učiněna nad pivem, stalo se otázkou cti sehnat jednadvacet nadšenců, kteří usednou do lodi a budou v barvách papíren reprezentovat. Podařilo se. Situace byla o to komplikovanější, že podmínkou byla účast minimálně čtyř žen. Nakonec se ale ukázalo, že papíráci mají bojovného ducha a v den D – 7.5.2006 - se kupodivu všichni na kanále sešli. Dragonů z řad zaměstnanců papíren však bylo výrazně více. Mnoho z nich nastoupilo v ostatních týmech a tak některé jízdy měly příchuť bratrovražedného boje.
Tým byl vskutku rozmanitý. Členy posádky byli sportovci i ti, kteří sport provozovali spíše na teoretické úrovni před blikající obrazovkou. V lodi vedle sebe usedli ředitelé, technici, mistři, administrativní síly i dělníci. Zkrátka absolutní všehochuť.
Abychom mohli vůbec na trať vyrazit, bylo nezbytné provést krátký teoretický úvod. Zasvěcení se nám dostalo přímo od Čápa a popravdě spousta z nás asi nevstřebala technické detaily, jako je natočení zad ke břehu, hluboký záběr, či držení vnitřní ruky minimálně v úrovni ramen. První drobné komplikace nastaly poté, co jsme dle pokynů ty nejtěžší posadili do zadní části lodě, kde se ovšem tito pořízci zase nevešli vedle sebe pozadím.
Vrcholným dokladem amatérismu pak byl fakt, že jsme si za bubeníka sedícího na špici zvolili Tomáše K. – zhruba stokilového chlapíka - na základě faktu, že hraje na kytaru a tudíž by měl mít hudební sluch. Skutečnost, že tím pádem na rozdíl od ostatních posádek, které si za bubeníky zvolily děti nebo minimálně bytosti slabšího (a váhově lehčího) pohlaví, budeme plout se špicí silně potopenou, připomínajíc více než draka v letu ponořující se velrybu nám nějak nedošla. Jízda to byla náramná. Loď se kolébala, nabírala vodu a pohyb pádel se více než kanoistice podobal šermu. Bylo až s podivem, že loď dojela bez cvaknutí se.
Přestávky mezi jednotlivými jízdami jsme samozřejmě trávili stejně začátečnicky popíjením piv a cpaním se klobáskami. Nechyběly ani velmi zasvěcené komentáře zejména na téma rychlost frekvence, která se většině z nás zdála brutální a totálně nám bránila podat lepší výkon. Inu některé věci se nemění… Poslední doklad toho, že se jednalo více o experiment než vrcholný sportovní výkon dokazuje fakt, že nebyl žádný náhradník a celá posádka musela projet všechny jízdy ve stejném složení z prostého důvodu, že více zájemců se prostě nenašlo. Navíc jsme velkoryse odmítli nabídku, aby v lodi byly pouze čtyři ženy a pod heslem „za posádku krásnější“ jsme tam posadili dam hned pět.
To že se jedná o skutečnou novinku dokazoval počet 9ti zúčastněných posádek (Předonín, Palermo, Quatro, Sunoco Mělník, Prácheňský expres, 2JCP, HC Unreal). Naše posádka v první rozjížďce obsadila 5.místo. V semifinále jsme se utkali s posádkami 2JCP a Sunoco Mělník. V této jízdě jsme skončili druzí za posádkou 2JCP. Poté proběhla benefiční jízda posádky Mondi 2, kterou tvořili naši přátelé z diagnistického ústavu v Čížkovicích spolu se skutečnými hvězdami vodních sportů – Petrem Čápem Procházkou, Vaškem Chalupou, Martinem Doktorem nebo Tomáš Karas. Tato posádka pak po zásluze zvítězila. Poté už započaly finálové jízdy. Naše posádka byla zařazena do finále B spolu s posádkami HC Unreal a Palermo Štětí, kde na pozici pravého háčka seděl Petr Čáp Procházka. V této jízdě jsme bohužel neuspěli, což nám vyneslo nakonec dosažené 6. místo. Většina zasvěcených se příliš nepodivovala nad skutečností, že vítězem tohoto klání se stala posádka Předonína. Přiznám se, že já ani netušil kde Předonín vůbec leží.
Jako klíčovou událost považuji rozhovor s Pavlem Č.(naším budoucím koučem), tehdy pouze v roli diváka. Podivoval se nad skladbou posádky a nechápal, proč jsme neoslovili zaměstnance, kteří se dříve některému vodáckému sportu věnovali. Padlo tak rozhodnutí, že příští rok již posádku sestaví on. Musím mu dát za pravdu, že posádka byla tvořena spíše srdcem než hlavou, ale i on další rok poznal, že sestavit posádku není až tak jednoduché.
Ale dračí sémě bylo zaseto a to že z této původní posádky 5 členů u dragonboatingu zůstalo a reprezentuje papírny dodnes, dokazuje, že bylo zaseto dostatečně hluboko. Někteří z nás se pak zúčastnili večerního programu a soudě dle toho jak vypadali druhý den, podali zřejmě výrazně lepší výkon než na vodě.